Jako malý jsem nechtěl být námořním kapitánem a splnilo se mi to. Nejsem a nikdy jsem nebyl.
Nejoblíbenější písnička jako vůbec? Ououou, nevím, nemám v tom jasno.
To je velmi tragická historie, která už je mnoho let zapomenuta. Promlčeno.
Vzniklo to z lásky, takže proto to takhle trvá. Vzniklo to z dlouholetého přátelství a vzájemné inspirace.
Asi „Nikdy nic nebylo“.
Nemá se mi co líbit.
Mám strašně moc vzorů, jako můj saxofonovej vzor je Franta Kop a tak dále. Mám spoustu vzorů ve spoustě odvětví…
A co nějaký filmový vzor?No tak mám takovou úchylku na Woodyho Allena …
Tak třeba Hana a její sestry.
No, já nesnáším… abychom to otočili, co mám rád? To je, když si nikdo na nic nehraje a nesnáším, když si někdo na něco hraje a když třeba něco neumí a tváří se, že umí, to nesnáším. Ale u sebe bych to snesl.
Myslím, že to je holt smůla naší generace, myslím tím hudebníků, protože my tím přicházíme o strašně moc a spousta lidí si myslí, že to je naprosto normální a neuvědomuje si, že tím zabíjejí muziku.
Ne… Já vypaluji, když si koupím desku a pak mám CD do auta, které mi už dvakrát vykradli, tak tam si to CD vypálím, abych o něj nepřišel, nic víc.
Svlíknu se donaha a běžím do polí.
Že jsou hrozně miloučký.
Příšernej, nesnesitelnej narcistní debil.
Ou, o těch dobrých moc nevím a o těch špatných, že neumím vydržet u ničeho moc dlouho, jsem Blíženec jak noha, takže čtu pět knih najednou a takhle to dělám bohužel se vším.
Možná, že Kroniku ohlášené smrti od Marquéze nebo Sto roků samoty.
Texty vymýšlím já sám.
Tak například na poslední desce ve skladbě Kronika ohlášené smrti mě inspirovala tato kniha, v podstatě to je pocta Marquézovi.
Ježiši, to je nepublikovatelné (smích)… Ne, při hraní myslím na život a někdy na to, co tam mám hrát, ale většinou ani ne, protože když na to člověk myslí, začne hrát blbě. Myslím na ty léta, co jsem hrál a myslím na zvuk hlavně, aby byl pěknej.
Třeba před křtem samozřejmě doma cvičím, projíždím si to, trénuji a promažu nástroj, nasadím nový plátek a zkouším, jestli to zní opravdu impozantně.
Máte nějaký svůj tradiční rituál?Nemám.
Ať na sobě pracují, ať si prostě nemyslí, že když něco vystudují, že to je konec. To je teprve začátek. Ať strašně makají na sobě, protože to je jediný klíč, jak se zbavit té tíhy. Toho hrozného pocitu, že na tomhle světě seš jenom podivně zašlápnutelnej mravenec.
Jasně, dělat nové písničky, spousta plánů, já jsem chodící plán.
Spojené státy.
Bych se rád podíval do Mexika.
Já se v písničkách hodně vracím do Ruska. Nevím proč. V Moskvě jsem byl mnohokrát a nemám ji vlastně moc rád, ale Rusko miluji. Jako ruskou literaturu, ruskou duši.
Také děkujeme