- Jste chodec, jak jste se dostal k tomuto zájmu?
Původně jsem byl novinář potom slovenský hlasatel v Praze a pro Mladý svět jsem dělal reportáže z dálkových pochodů. - Proč chodíte?
Nepovažuji chození za sport, chtěl jsem pěšky poznat celé tehdejší ČSSR, protože mám rád procházky po své vlasti. - Máte nějaké jiné zájmy než chození?
V mládí jsem hrával fotbal. Dnes je to sadařství a psaní knih. - Co vám chození přináší?
Meditaci a také můžu poslouchat a setkávat se s lidmi. - Co považujete za svůj nejvyšší výkon?
Pochod Praha - Brno - Břeclav ve 42 letech - 282 km non-stop za 48 hodin. Nejvíce mě při tom povzbuzovaly kilometrovníky po každých 100 metrech na, v té době ještě nevybudované, dálnici D1. Měl jsem vypočítané, že chci jít rychlostí 6 km/h, což znamená ujít těchto 100 m za 1 minutu. - Jak byste se charakterizoval?
Neláká mě jezdit na kole nebo autem. Nechodím, že chci. Beru chození jako své poslání. Nikdy bych nedokázal chodit s těžkým báglem, to už by mi klouby nemusely vydržet. - Kde jste pracoval?
Dělal jsem slovenského hlasatele v Praze, podepsal jsem Chartu 77, 30 let (1960 - 1989) jsem dělal průvodce po Praze. - Chodíte sám, nebo máte také přátele, se kterými chodíte?
Jsem zvyklý chodit sám. Při veřejných akcích vítám spoluchodce. - Máte rodinu? Co na to říkají, že máte takové zájmy - chození?
Mám dva syny a dvě dcery. Jsem rozvedený a žiji sám. Když byly děti malé nebo jsem byl ženatý, tak jsem nepochodoval. - Nebolí vás nohy, když chodíte dlouhé túry?
To je nejčastější otázka, kterou mi lidé pokládají. Chodím proto, aby mě nohy bolely. Večer cítím příjemnou únavu, která se do rána rozplyne. Pokud to někdy přeženu, poznám to tím, že mě nohy bolí i ráno. - Kdy se vám chodí nejlépe? Ve kterém ročním období?
Mám rád chůzi za deště i v pořádné zimě. Neexistuje více než 10 nepříjemných dnů v roce - silný vítr, déšť se sněhem. Rád si také zpívám nebo pískám za deště. - Chodíte jenom, když se vám chce nebo někdy musíte?
Když pořádám například nějaký rekord, tak jsem v takové euforii, že ráno mám vždycky chuť jít. Někdy se rozejdu hned s rychlostí 5,5 až 6 km/h jindy to trvá až dvě hodiny. V průběhu veřejného pochodu, tedy nějakého nahlášeného rekordu, jsem nikdy nebyl nemocný, proto považuji chození za své poslání. - Jaký byl váš největší úspěch?
Guinnessův rekord - 366 dní od 15. 4. 1998 (mé 69. narozeniny) až 15. 4. 1999 (mé 70. narozeniny) - 13 151 km - pochod k sedmi křížkům přes 6 zemí (Rakousko. Maďarsko, Slovensko, Polsko, Německo, Česko). - Sportoval jste v mládí?
Hrál jsem fotbal za dorost a pak ještě nějakou dobu za dospělé. - Píšete knihy, jak se jmenovala vaše první kniha?
Má první kniha vyšla pod názvem "Na svetě jsme preto abysme chodili". Tento název byl i názvem mého prvního článku, který mi uveřejnili v Mladém světě. - Jaké túry jste podnikl v cizině?
Tři měsíce jsem chodil po Jugoslávii v roce 1969. Poté byly ještě nějaké túry po Rakousku. - Byla nějaká túra, kdy jste si opravdu sáhl na dno svých sil?
V roce 1965 z Čierné nad Tisou do Aše - 1018 km za 15 dní. Hrozně mi otekly nohy, vypadalo to, že už nikdy nebudu chodit, ale za rok jsem se z toho dostal. Chtěl bych tento pochod zkusit ještě jednou, ale netroufám si odhadnout, jak dlouho mi to bude trvat. - Jaké nosíte boty při vašich túrách?
Kupuji si a nosím zásadně značkové boty, ty opravdu vydrží. Nikdy nekupuji boty na tržnici. Podle mě je to riziko. Dnes je to v oblasti obuvi snazší, kdysi se nedělaly tak pohodlné boty. Člověk v nich musel chodit alespoň 14 dní, než je rozchodil. - Jaké umíte jazyky?
Česky, slovensky, polsky - má žena byla Polka a občas provázím po Praze polské turisty. Posledním cizím jazykem, který ovládám je ruština - v té době snad jazyk nepostradatelný. Kromě toho jsem prováděl po Praze anglické a německé turisty. - Jakou hudbu posloucháte?
Dechovku. Za pochodu si zpívám slovenské lidové. - Jak relaxujete za chůze?
Refrénem "Uvolni se v kolenách, vykopávej špičky" - Co jíte?
Za pochodu jen něco lehkého - čaj s citrónem a medem, polévky, tvrdé rohlíky (jsou snadné na zažívání) s máslem a šunkou. Nikdy jsem nezkusil rozpustné vitamíny. Ráno nikdy nemám chuť na snídani. Ta prý přijde až asi dvě hodiny po tom, co vstanu. - Odhadnete, kolik už jste za celý život nachodil kilometrů?
Přes 230 000 km. Chodím od roku 1965 a každý rok ujdu minimálně 6000 km. - Máte ještě nějaké zajímavé informace pro čtenáře?
Nemám televizor, pračku ani ledničku. Televizor zabírá čas. Pračku nemám, abych byl zvyklý prát na cestách a ledničku doma nechci, neboť chci jíst denně čerstvou stravu. Pokud se chci dívat na televizi, jdu na návštěvu, nebo do hospody. - Co si přejete do budoucna?
Chci co nejvíce prodloužit aktivní činnost. Kdybych si dal jednou delší pauzu, už bych to nerozchodil.
- Děkuji za rozhovor
Radek Mannheim (5.B), Kamil Mrázek