Petr Janda a jeho skupina Olympic jsou žijící legendou. Je to jasný důkaz toho, že pokud se něco umí dělat, pak to přežije a bude přežívat několik generací po nich. Zeptali jsme se na pár otázek právě Petra Jandy.

Na co při hraní myslíte nejčastěji?
Já spíše myslím na to, jak hrajeme, na text a někdy na úplný voloviny, někdy se úplně zamyslím, no. Ty písničky už hraju často a ono to ze mě leze už tak automaticky.

A jaká je vaše nejoblíbenější píseň z těch vašich?
To je těžko říct. Vždy, abych měl pokoj od novinářů tak říkám Otázky, ale mám rád skoro všechny.
A jaká je Vaše nejsmutnější?
Asi Slzy tvý mámy
Čím jste chtěl být jako malé dítě?
Jako malé dítě jsem to střídal podle toho, jaké jsem četl knížky. Chtěl jsem být pilot nebo cestovatel nebo Vinnetou…
Co pro Vás znamená hudba? Proč hrajete, zpíváte?
Hudba je pro mě náplň života, jelikož jsem si uvědomil, že jediné, co mě opravdu baví a co mě určitě bude bavit celý život, je muzika. A všechno, co jsem do té muziky vložil, tak se mi krásně vrátilo. Zažil jsem krásný život a pořád si jej prodlužuji a prostě je to můj velký koníček.
Co říkáte na hudbu dnešní mladé generace?
Tak každá generace má svou hudbu a je také určena pro tu svou generaci.

A co Vaši fanoušci a přátelé na to, jak hrajete, také se scházíte někdy v hospůdce a zahrajete jim něco?
Ne, to opravdu ne, když tak se scházíme, ale to bez nástrojů, jen tak sednout si s kamarády, že bychom si tam hráli, to ne.
A co říkáte na pirátství a kopírování CD?
No to je takový jev, který ty kapely ošidí, ošidí i ty vydavatele, nejsou peníze na vybavení a pak jsou ty desky točené, jak se říká, na kolenech a podle toho to tak vypadá. Smutné je, když fanoušek kapely, kterou má rád, tak si tu desku nekoupí, ale nechá si ji vypálit za 50 korun. To mi přijde hodně ubohé.
A co byste vzkázal studentům?
Ať se dobře učí, dnes je to strašně jednoduché.


• Děkujeme za rozhovor

  Pavla Vilímková, Kamil Mrázek