Skupina mladých lidí, která svými písněmi v poslední době dobývá všechny možné hitparády, jejich hity se drží na prvních místech, skupina vyhrává hudební ceny, mají plno fanynek a co je nejvíce zarážející, že skupina ani nemá jméno. Tak to je No Name ze Slovenska. Leader a zpěvák Igor Timko nám poskytl exkluzivně pro náš časopis a hlavně pro Vás rozhovor. A také všechny Vás čtenáře pozdravuje za celou skupina No Name.

Jste mladá skupina, proč jste se dali na dráhu profesionálních hudebníků a co vás k tomu vedlo?
Když někdo chce dělat něco naplno a ještě z toho i žít a dělat to úplně tak, že 28 dní v měsíci a ty zbylé dva nebo tři dny spát, tak si to zaslouží a když se ti to podaří tak si rád, že se tím, živíš. To jsme chtěli dělat od začátku, profesionálně chodit po koncertech, po festivale, po krajinách a je nádherné, když žiješ z něčeho, co tě baví a ještě když ti za to tleskají a ještě dokonce i někdo zaplatí, takže je to paráda.
Jak jste se k tomu dostali? Poraďte začínajícím mladým lidem?
Musí hrát všude, musí to všude zkoušet, všem dávat CD do rukou, texty, fotky. Prostě všechno, co se dá. Neexistuje recept na to, jak se stát nějakou úspěšnou kapelou. každá kapela má osobitý vývoj. Prostě hrát i za polévku, za cestu, musíš hrát i v takových dědinkách menších, na jarmarcích a dalších akcích, to se pak nasbírá a máš více hlasů v hitparádách, v anketách, lidé o tobě vědí. Takže hrát všude, být ochotný k lidem, podepisovat se a tak dále.
Co pro vás znamená hudba, zdroj obživy, zábavu nebo osobní uspokojení či něco jiného?
Já myslím, že všechno, relax, náplň, poslání, i zdroj obživy, už se to stalo vším, láskou, emocemi, vším.
Jak vzpomínáte na svá studijní léta?
Ještě ne tak úplně vzpomínáme, protože vlastně jsme tady ve složení učitel na škole, tři studenti, takže my jsme studenti a je to perfektní pocit. Vysokoškolský život je nejlepší co může být, už kvůli těm vysokoškolačkám.

Jací jste byli studenti?
Já si myslím, že dobří. Nikdo z nás nemá nějaké "průseracké" vysvědčení. Nikdo neměl trojky, čtyřky, nikdy. My jsme byli normální takoví studenti, celkem dobří.
Měli jste problémy s vyučujícími?
Když byl někdo takový sprostý, tak jsem k němu nechodil na hodiny, dostal jsem dvojku, trojku za docházku, ale prostě všechno se dalo vyřešit, nebyli jsme konfliktní typy.
Jsme studentský časopis, proto bychom se Vás rádi zeptali co si myslíte o dnešní mládeži?
Je dobré když se člověk někdy uvolní, vypije, ta cigaretka, tak jak každý chce. Například já jsem přestal kouřit kvůli hlasu. Máme i Slováci i Češi nádherné ženy, když se podívám na ženy v sousedním německu tak je to průser. Takže generace jsou to šťastné, jsme mistři světa v hokeji, minulý rok jste byli vy, teď jsme my, příští rok budete zase vy, takže jsme úspěšné krajiny. Na slovensku by se ekonimika mohla trochu zlepšit, jinak jsem rád, že tu je taková invaze těch slovenských kapel do Čech a českých na Slovensko. Hráli jsme teďka v neděli festival na Slovensku a byli jsme předposlední a po nás přišli jako největší hvězdy Chinaski. Takže je každý rád, že si kapela česká může zahrát a vydělat na Slovensku a slovenská kapela zahrát a vydělat v Čechách. Tyto dva národy jsou tak vzájemně propojené, že jsme rádi, že to tak může fungovat a s tím souvisí mládež, protože v Praze nám už nikdo nerozumí, kdežto tady na Ostravsku, v Opavě, prostě Morava nám rozumí úplně v pohodě, to ještě chytají slovenské rádia nebo televizi.
Je nějaká významná osoba, která vás v něčem velmi ovlivnila?
Tak Jožo Ráž, protože ten nás vzal na turné, potom je to náš producent Juraj Kupec, který s námi spolupracoval už od malička, od první desky jako zvukař. Je určitě takových deset lidí, kteří by se našli a kteří jsou našimi hrdiny, a kterým děkujeme.

Jak byste se charakterizovali? Prozraďte nám, jaké jsou vaše špatné a dobré vlastnosti?
Normální mladá kapela, která chce absolutní maximum dosáhnout od lidí, od sebe, od rádií, od hudby, od všeho. Jdeme za svým cílem, chceme hrát muziku pro lidi, líbí se nám to. Sám si viděl. Metalisti, pankáči, skinheadi všechno to tu skákalo. Tak doopravdy, pokud hudba kapely No Name má spojovat lidi, tak je to nejlepší motivace pro nás do budoucna, to chceme dělat. Když třeba jdeme na náš koncert a vidíme, že kolem nás jdou dva pankáči, potom slušné děvče, pak pán s dítětem, tak se ptáš, co ti lidi mají společného a všichni vejdou do jedné brány a všichni si koupí lístek na No Name, tak to je právě takový maličký zázrak. Klepu si na zuby, protože ty neshoří, aby to vydrželo. V okamžiku máme pocit, že něco ty lidi spojuje a je to naše kapela, takže samozřejmě to je přenesený význam, netýká se to 50 milionů lidí, ale aspoň to málo stačí.
Máte nějaký životní cíl, sen, kterého byste chtěli dosáhnout? Prozradíte nám jej?
Já si myslím, že to, co jsme chtěli se nám už splnilo. Hrát, být úspěšnou mladou kapelou a teď už to chceme jen rozvíjet dále. Sen jsme si naplnili, teď už jde o to, aby ten sen byl co nejkrásnější a nejdelší, abychom se z něho nevzbudili.
Jaký je Váš názor na drogy a alkohol?
Je to každého věc, i ty drogy, já jsem v životě neměl ani marihuanu v puse a nestydím se za to. Prostě někdo to chce a někdo nechce. Já si myslím, když dokážeme napsat písničky jako je Sestra, Žily, nebo Nie alebo ano, která je už měsíc nejhranější písnička v Čechách z celého světa, to je paráda, tak nepotřebujeme drogy, abychom ty písničky psali. A alkohol stane se.
Kdyby si nehrál, čím by ses chtěl živit? Čím bys byl?
Tak já jsem vystudovaný herec, takže jsem v divadle v podstatě doma. Dneska v poslední době je to tak, že strašně hodně lidí je hercem a zpěvákem dohromady.

My nejsme praví novináři, tak se můžeme zeptat? Co si myslíte o novinářích?
Někteří jsou normální, někteří jsou hyeny, někteří napíši tak jak to je a někteří to s prominutím "zkurví" všechno. Ale doopravdy, my nejsme kapela, která by tak mluvila, ale prostě je to tak.
Jsou kritici, kteří vás nemají příliš v oblibě, čím myslíte, že to je?
Kritici když něco napíši tak to můžeš například vyhodit nebo si to vylepit nad postelí anebo je to spíš motivační efekt, třeba zpěvák "nahovno" zpívá, anebo jsou to bludy texty, tak si to přečteš a řekneš si, abys to lépe nazpíval, nebo udělal lepší texty. Je to něco jako motivace, to co chceš vylepšit. Ale jinak tolik kritik na nás bylo už různých, od 1996 hrajeme a za 6 roků toho bylo tolik, že už to bereš tak jako jedna kritika nikdy kapelu nespasí a nikdy nezabije.
Čím si chtěl být v dětství?
Lékařem, traktorisou, fotbalistou. Lékařem jsem chtěl být velmi, ale pak jsem udělal konkurz do jednoho dětského pořadu a už to bylo jasné.
A poslední otázka, jaký máš názor na bulvární tisk?
Někteří nemají dobré písničky a živí se tím, pořád jsou v bulvárním tisku, pořád jsou s někým, žení se, rozvádí a tak dále. My jsme normální lidé, snažíme se zachovávat své soukromí.
Děkujeme za rozhovor

Kamil Mrázek, Přemysl Baroň (se ptal)