- Děkujeme za rozhovor
Pavla Sližová, Petra Drongová, Kamil Mrázek
Jak jste se dostal ke zpívání?Založili jsme punkovou skupinu Dural a jelikož neměl kdo zpívat, tak jsem se toho ujal. Já jsem vždycky chtěl být baskytarista, hrát na baskytaru. Vůbec jsem netoužil potom být zpěvák. Pamatujete si, v kolika letech jste měl své první vystoupení? A jak na něj vzpomínáte?
Své první vystoupení? No, to jsme byli na jedné zábavě, kde jsme měli takový hudební blok. A vzhledem k tomu, že jsme neměli předehrávky, tak z toho byl docela velkej průšvih. V tu dobu už nás brala také státní bezpečnost na výslechy a po tomto vystoupení, to bylo ještě divočejší. Takhle si na to pamatuji, ale lidi byli spokojení, protože do té doby nikdo nehrál v jižních Čechách punk. A přece jenom, to byl takový nářez, písně byly rychlé, tak se všichni docela bavili. Čím myslíte, že byste byl, kdybyste nezpíval? Jaké zaměstnání byste asi vykonával?
To nevím, to bych byl někde, kde jsem býval kdysi a to je různé. Jednu dobu, abych měl čas na čtení knížek a studium věcí, které mě bavili, jsem dělal nočního vrátného. Uvažoval jsem o tom, že bych dělal topiče, dneska už tyhle místa moc nejsou.
Anebo bych asi byl dodneška pořád u okresní správy silnic, kde jsem dělal mostního technika nebo bych asi nejspíš pracoval. Čím jste chtěl být jako malý kluk?
Jednu dobu jsem chtěl být kosmonautem, protože nám všude ukazovali Gagarina. Pak v šesté třídě jsem se pořád vzhlížel ve svých rodičích. Matka je učitelka, tak po tom jsem nikdy netoužil, ale můj otec právě pracoval v investiční výstavbě, tak abych mohl dělal zaměstnání, co dělal on, rozhodl jsem se pro stavební průmyslovku, kam mě vzali na obor dopravní stavby. Protože jsem byl těch problematických rodičů, které vyloučili ze strany atd, neměl jsem nárok se dostat na pozemní stavby, ale mě to tak ani nevadilo. S přibývajícím věkem, jsem měl pocit, že bych nejradši nedělal nic a flákal se celý život. Strašně těžko jsem se nutil na průmyslovce, nutil na praxi, k jakékoliv práci, připadalo mi to všechno nesmyslné, pomíjivé. Jak byste se charakterizoval? Jaké máte dobré a špatné vlastnosti?
Jéžiši… dobré vlastnosti neznám, já znám své špatné vlastnosti. Jsem despotickej, přejídám se na noc, takže to s vůlí nebude tak dobré. Když už vyrazím někam na mejdan, tak to dotáhnu pořádně až dokonce, ale není to tak často jak v Blesku tvrdili, že mám problémy s alkoholem. To je kravina, to bych při mém pracovním vytížení v životě nezvládal… Jsem málo tolerantní… Ale je pravda že bych všechny ty plusový, opaky těchto negativních věcí, chtěl zažít, a chtěl bych ty své negativní vlastnosti vylepšit a když už nic jiného, tak o tom mluvím, to je docela pozitivní.
Jaký jste byl student? Vzhledem k tomu, že moje matka byla učitelka, tak jsem musel být dobrý student. Povinně jsem přes celé prázdniny počítal příklady a psal diktáty. Když mě čekala třeba čtvrtletní písemka z matematiky, protože osnovy byly všude stejné na všech školách, tak jsem ji musel nanečisto psát doma s matkou. Pak jsem ji sice druhý den uměl levou zadní, ale musel jsem ji sám napsat nanečisto, zvládnout ji i tak doma. Dlouhou dobu jsem měl samé jedničky i v devítce, ale nevím jak dalece v tom fungovala intervence třídní učitelky a nevím koho ještě. Já bych radši žil na ulici s kamarádama, radši se míň učil a víc věnoval všemu možnému, jinému, sportu a tak. Jaké jste měl známky? A co maturita?
Maturita nakonec dopadla vcelku dobře. Čeština, ruština byla za dva, dopravní stavby za tři a beton za tři. Jak vzpomínáte na své učitele? Měli vás učitelé rádi?
Nevím, možná na základní škole ty vztahy byly o něco lepší. Na střední, vzhledem k tomu, že jsem nosil dlouhé vlasy, pak jsem prošel punkovým obdobím, kdy jsem měl zase výbrus na hlavě, jsem asi nebyl v jejich očích úplně ideální žák. Navíc jsme byli problematičtí a chtěli jsme vystupovat ze SSM. To už vy neznáte. Když jsme vstoupili na střední školu, tak jsme všichni museli povinně vstoupit do Socialistického svazu mládeže, což nás některé ukrutně štvalo a chtěli jsme ze SSM vystoupit tím, že bychom přestali platit příspěvky, jenže z toho byl ve škole takovej poprask a obrovská obava z toho, že bude mít ředitel problémy, až jsme nakonec ustoupili nátlaku kantorů, kteří si nás pozvali do kabinetu a přesvědčili nás, abychom příspěvky začali platit. Změnilo se něco od doby, kdy jste byl studentem? Jak se díváte na dnešní studenty?
Musím se přiznat, že já vůbec nevím, jak funguje školství dnes. I když mám své dvě dcery (14 a 15) na základní škole, tak moc nevím, jak dalece se změnilo to, co se mělo změnit.
Každopádně mi vadí, že školství, není na tak vysoké úrovni např. jsem si myslel, že v občanské výchově, nebo jak se to jmenuje, bude větší šance pro žáky se seznámit s různými filosofickými směry, tak aby výuka byla kvalitní a tak se žáci seznámili se vším i po náboženské stránce. Spíš mám pocit, že učitelé vedou mladé lidi ke konzumnímu způsobu života a k nějaké prapodivné dravosti a to všeobecné podvědomí, které by mělo člověka trošku povznášet a rozšiřovat mu obzory, se mi zdá, že není na takové úrovni, jaké by mohlo být. Prozraďte nám, jaké jsou vaše zájmy kromě zpívání?
Nic moc jiného nestíhám než dělat muziku, muzikál Johanka z Arku, ve kterém jsem zapojenej, a vystupovat. Kdybych měl více času, tak bych asi určitě chtěl sportovat a určitě bych daleko víc jezdil do přírody, ale bohužel a samozřejmě na druhou stranu bohudík, že mám hodně práce. Můj život vypadá tak, že kromě lyžování na začátku ledna a když měli dcery jarní prázdniny, jsem dennodenně buď v divadle, nebo na vystoupení, nebo ve studiu nebo dělám rozhovory, nebo točím nějakou televizi a nevím, co to je víkend a nevím, co to je volnej den, chodím domů akorát spát.
Které vlastnosti se vám na lidech nelíbí?Já bych se spíš odpíchnul od toho co řeší desatero. Vidím bibli jako obrovský zdroj nějakých etických norem a v těch příbězích před těmi tisíci lety je popsáno všechno to, co zažíváme i my dneska. Já si myslím, že se může člověk i z této knihy poučit, ale ať vezmeme jedno to přikázání za druhým, tak mám pocit, že se děje pravej opak toho všeho. Lidi se okrádaj, lidi se zabíjej, lidi si lžou a tak dále. Na závěr, co byste vzkázal studentům třineckého gymnázia?
Aby se o prázdninách sbalili a vyrazili kamkoliv pryč do světa, ale i po republice, na Slovensko, do hor, do přírody... A na všechny ty stresy a strasti, které přináší studium na gymnázium a jakékoliv střední škole se vykašlali a hodili je za hlavu a užívali si naplno život. Vyrazili třeba do Holandska, tam je to takové uvolněné.