Skupina Chinaski vystupuje jako skromná kapela, ve které jsou obyčejní lidé. Tito obyčejní lidé, ale díky svému obyčejnému image a úžasným písním oslovují a stále budou oslovovat velké sportovní haly, velkou věkovou kategorií lidí a nadále se umisťovat na žebříčcích hitparád. Na několik otázek ze života a studentských let jsme se zeptali neobyčejně obyčejného zpěváka skupiny Chinaski Michala Malátného (narozen 30. 6. 1970).

Jelikož máme dneska 30. duben, pálení čarodějnic a zítra je 1. květen lásky čas, co vy na to? Jak to budete slavit?
Já to moc neslavím, ale máme o tom pěknou píseň: Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas...vždycky jednou za rok přesně buďto prvního května nebo v předvečer prvního května hrajeme Máchův Máj.
Ani žádný polibek pod rozkvetlou třešní nebude?
Ale to jo, to víte že jo, to zase mám rád. Ale tak to nestihnu každý rok, tak třeba to stihnu letos.
Jelikož jsme studentský časopis, tak jaká byla vaše školní léta?
Byl jsem průměrný student, nenápadný, průměrný, měl jsem dvojky, samé dvojky. Jednou za život jsem dostal trojku na vysvědčení a byl z toho takovej průser doma, že už sem nikdy v životě žádnou nedonesl. Prostě jedničky sem neměl a měl jsem dvojky.
A co třeba učitelé, měl jste nějaké problémy s učiteli?
Takové běžné, nic zvláštního. Poznámky sem moc nedostával. Jde o to, že moje matka je prostě učitelka, rozumíte. Takže když jsem udělal průser a přišel domu, tak ona už to věděla a přitom neučila na stejné škole, ale na malém městě se všichni znají. Já sem byl v podstatě slušný student. Zkazil jsem se až na vysoké škole, když mě pustili samotného do Prahy, tak jsem si to opravdu užil, ty bohatýrský léta.
A chtěl jste být vždycky zpěvákem nebo jste odmalička tíhl k něčemu jinému? Měl jste nějaké své sny?
Já jsem od první třídy recitoval básničky. Od čtvrté třídy jsem hrál na kytaru, od osmé třídy jsem hrál divadlo a zároveň hrál v kapele na elektrickou kytaru, ale nikdy jsem si neříkal: budu zpěvák, budu zpěvák. Ono to prostě vyšlo samo.

A co třeba vaše hudební vzory? Kdo vás ovlivnil?
V hudbě mě ovlivnili strašlivě Beatles, ACDC, Rolling Stones, Pink Floyd, a pak mnoho dalších, ale toto byly kapely, které mě zasáhly tak, že jsem je uměl celé nazpaměť a hrál jsem to na kytaru a úplně jsem se do toho zbláznil.
• Kdo vás v životě hodně podporuje?

Celý život mě podporují rodiče, což je skvělé. Nemyslím, že by mi tu elektrickou kytaru koupili, ale řekli mi: "Chceš hrát na kytaru? No super, jdi na brigádu, vydělej si na ni a pak si hraj do rána." A já jsem to tak udělal. Když jsem řekl: "Já chci hrát divadlo." Řekli: "No super, tak běž." No a teď mě podporuje přítelkyně samozřejmě.
• A co s vámi dělá popularita? Změnila Vás? Nebo si to vůbec neuvědomujete?

To je těžké... Ale zase nejsem velké mediální sousto. My se snažíme celá léta vystupovat …
Na každém rohu fanynky?
No jo, ale tak co? Prostě koukají, ale nikdy s tím není problém. My se prostě snažíme celá léta vystupovat jako úplně normální lidé, obyčejní a cítíme, že se nám to daří. Je pravda, že mě lidi poznávají, ale není s tím žádný problém.
• Takže popularita?
  
Popularita je taková, prostě taková blbá součást mého povolání.:-)

• Co si myslíte třeba o alkoholu a drogách?

Každý má právo naložit si se svým životem jak chce. Ovšem má to svá rizika, které člověk pak musí unést. Takže myslím si, že drogy jsou úplný nesmysl. Je to prostě zbytečné. Věci jako je třeba hudba vás uvedou do stejného stavu bez toho aniž byste polykali nějaké prášky nebo prostě si píchali nějaké sračky. Nikdy jsem to nedělal, ale myslím si, že lidi to dělají proto, že nemají jinou cestu, jak se do toho stavu dostat. Ale hudba je normální droga a skvělá.
• Někdo si třeba neumí představit koncert bez nějakých těch drog?
  
To ne, naopak, já si neumím představit koncert, kde bych hrál opilý, to prostě nikde. My máme už dlouho v kapele prohibici, takže se pije až po koncertě. Před koncertem nikdy, za to jsou pokuty.
• Vždy když si vezmu nějakou známou kapelu, tak prostě ten alkohol nebo ty drogy to tak nějak většinou k sobě patří, nemyslíte?
  
Ono to k sobě patří, ale rozumíte, mě bude za chvíli pětatřicet. Nehraji teprve měsíc nebo rok, tak už vím, co můžu a co nemůžu. Mám nějakou svou mez a snažím se ji nikdy nepřekročit.
My jsme samozřejmě vyrostli na pivu. Když jsme hráli v patnácti letech první koncerty, tak prostě to bylo o tom, že tam budou nějaké holky a dáme si pivo. To byl ten prvotní impulz, takhle to vzniklo. My jsme vůbec netoužili hrát ve sportovních halách a vydávat desky, protože v tu dobu to ani vlastně moc nešlo, nebo bylo to tak nepředstavitelné... Takže můj názor na drogy a alkohol: myslím si, že je to špatné, ale bylo to součástí lidstva od počátku a je to tak svázané s lidmi, že to nemůžete prostě od nich odstřihnout, ani nějakým násilím.
• Co Vaše koníčky, zájmy? Máte vůbec na něco kromě hudby ještě čas?
  
No jasně, že jo. My už teď nehrajeme tak moc jako dřív. Už si můžeme trochu vybírat jaké koncerty budeme hrát, takže čas je. Fotím, teď sem byl dva dny v Bratislavě, jenom jsem prostě chodil a fotil, občas namaluji nějaký obraz.

• Co byste na závěr vzkázal našim čtenářům?
  
Když jsem studoval, tak jsme si vždy říkali: "Neuč se, život tě naučí." Ale teď když to vidím zpětně, jak mě ta škola s prominutím srala, tak si říkám, že dnes, kdybych mohl jít od září studovat, tak prostě jdu.
• Chtěl byste zpátky usednout do lavic? Učit se?
  
Okamžitě bych šel, dokonce mám doma přihlášku na jednu školu, že jsem o tom fakt přemýšlel, že bych se znova přihlásil, protože ten čas, který strávíte ve škole je skoro nejlepší čas v životě. Já vím, že je to pro vás teď v tuhle chvíli takové nepochopitelné, ale je to tak. Například vystudoval jsem vysokou školu, kde jsem měl hodiny zpěvu a já jsem tam nechodil, protože prostě, když se na některé hodiny nemuselo chodit, tak jsme tam nechodili. A teď? Dokončil jsem školu a po mnoha letech jsem tam začal chodit znova, platím si to, chodím tam a jsem šťastný, že tam můžu chodit a je to pro mě úplně jako terapie.
• Tak hodiny zpěvu je možná něco jiného než nějaká matematika?
  
No jasně, ale kdybych teď šel studovat, tak si vyberu samozřejmě nějaký obor, který mě zajímá a ne matematiku, protože matika, fyzika, chemie to zrovna nebyla moje silná stránka.
• Co třeba čeština?
  
Čeština mě bavila, ale za dvě, bohužel vždycky. Zeměpis mě bavil nejvíc, vždycky za jedna.
• Děkujeme za rozhovor

  Kamil Mrázek a PŘ