Lucie Vondráčková se narodila 8. března 1980. V deseti letech stála poprvé na divadelních prknech v Národním divadle. Své první CD vydala ve 12 letech. Absolvovala konzervatoř a nyní studuje na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Jak jste se dostala ke zpívání a hraní divadla?
Mě to bavilo od malička. Já myslím, že když někoho něco hodně baví, vždycky se k tomu dostane… horko – těžko.
Proč jste se dala na dráhu herečky a zpěvačky?
Začala jsem s moderováním. A tyto dvě věci jsou ve mně s tím propojené, a tak to vyplynulo. Ale u čeho zůstanu nakonec, nevím.
Jaká jste byla studentka?
Jestli myslíte na základní škole, tak bezproblémová, na střední škole – problémová, protože už jsem měla práci a na vysoké škole jsem ráda.
Jaké jste měla známky ve škole?
Skoro pořád jedničky trapně, ale když byla trojka, tak jsem měla hroznou depresi.
Měli vás učitelé rádi?
No, jak kteří. Vždycky si někdo najde svého oblíbence a svého neoblíbence. Musím říct, že oblíbencem jsem nebyla snad nikdy.
Jakých vlastností si na lidech nejvíce ceníte a které vlastnosti na lidech nemáte ráda?
Narozdíl od jeviště, nemám ráda, když si lidé hrají v životě na něco, co nejsou. Myslím, že od toho jsou právě jevištní postavy.
Všude vystupujete jako romantická dívka, jaký by měl být váš budoucí manžel?
Tak vám to připadá jako romantická dívka? …
No takový, aby se ke mně hodil, aby se doplňoval, takže asi ne moc romantický.
Jaké role v divadle nebo ve filmu ráda hrajete?
Já mám hrozně ráda pohádky, takže jakmile mi ji někdo nabídne, tak jsem hrozně ráda. Pohádky mám ráda čím dál víc.
Jaký je váš oblíbený zpěvák nebo zpěvačka? Jakou hudbu ráda posloucháte?
Musím přiznat, že spíše chodím do kina a krásný film jsem viděla naposledy a to byl Trosečník.
V obchodě s cédečkama jsem už dlouho nebyla, takže to napravím hned, jak přijedu do Prahy.
Dočetli jsme se, že vaším zájmem je také jízda na koloběžce. Stále je to tak?
V zimě moc ne, protože to hrozně klouže a tak radši chodím pěšky a i tak to klouže. Takže si počkám na jaro.
Blíží se apríl, jaký je váš vztah k humoru, recesi a také k aprílu?
Někde jsem slyšela, že smích prodlužuje život, takže se směji co nejčastěji a hlavně ráda dobrým vtipům.
Na závěr, co byste vzkázala studentům třineckého gymnázia?
Tak hlavně, aby se úspěšně dohrabali k maturitě, aby ji úspěšně složili, a když budou chtít, tak aby se dostali na vysokou školu, na jakou si budou přát, protože myslím, že je to hrozně důležitý životní krok a když se to zkazí, v těch osmnácti letech, že si například řeknete, že nechcete pokračovat ve studiu... Lidé, které znám, toho teď litují. Takže držím palce, aby to vyšlo všem, kteří budou chtít.