Kdysi neznámá kapela a dnes jedna z nejoblíbenějších a nejúspěšnějších, tak to je Kryštof. V jejich mnohdy zašifrovných písních si každy, ať už je mladý nebo starý, najde tu svou a ve své fantazii si text domyslí k obrazu svému. Vyzpovídali jsme frontmana a zpěváka skupiny Kryštof Richarda Krajča a tady vám přinášíme exkluzivní rozhovor.

Jaké je vaše oblíbené jídlo před koncertem?
No tady, jak vidíte, tak to je většinou to, co máme ve smlouvě a co pro nás nachystají pořadatelé. Kapelu tvoří dvě party, šest těch lidí bydlí tady na severní Moravě a šest těch lidí bydlí hlavně v Praze a okolí, což je zvukař, osvětlovač, druhý zvukař, manažerka a vlastně už i já. Takže buď jedna nebo druhá parta jede hrozně daleko. Máme studené mísy, nějakou zeleninu, ovoce, aby se po cestě kapela mohla posilnit, ale nejlepší je jíst dvě hodiny před koncertem, protože jinak jste na pódiu hrozně plní a nemůžete podávat tělesné výkony, které jsou třeba.
Jak vznikl název vaší kapely Kryštof?
Složil jsem písničku, která je teď na naší poslední desce Rubikon. Písnička je stará 15 nebo 14let. Je to první píseň, jakou jsem kdy napsal a bylo by fajn, aby lidé věděli podle čeho jsem vlastně kapelu pojmenoval. Píseň je o klukovi, který nedostal šanci na život, hledal jsem pro nšho nějaké jméno a abych se do toho více vcítil, tak jsem chtěl jméno, které nemám rád. A Kryštof jako jméno se mi nelíbilo, tak jsem ho použil v té písní a nyní jsem si to jméno zamiloval. Pojmenoval jsem tak kapelu, protože jsem si myslel, že kapela taky nedostane svůj prostor na slunci a že se nám nikdy nepodaří nějakým způsobem prorazit.
Co vy a škola?
Tak školu už mám za sebou. Je fakt, že člověk, když najednou vyjde ze školy, tak zjistí, že všechny ty kecy kolem, jakože až vyjdeš, tak ti škola bude chybět a tak, tak se vždycky potvrdí. Člověk vždy najednou zjistí, že škola je procházka růžovým sadem, že ten život sám o sobě je práce a zodpovědnost. Život je mnohem těžší a náročnější.

Od dětství jste chtěl už zpívat?
Ne ne ne, hrál jsem fotbal asi do 14let a byl jsem trošku komplikované dítě, takže jsem se nedovedl jaksi začlenit do těch nejrůznějších společenství, ať už to bylo ve škole nebo v tom fotbalovém týmu. Byl jsem pořád jakoby bokem a jak se ve mně ty emoce kupily, tak někdy v těch 15letech mě napadlo, že si založím kapelu, že se naučím hrát na kytaru, že v těch písničkách ze sebe vyliju všechny pocity ven a začalo mě to bavit natolik, že jsem s fotbalem třískl a začal hrát na kytaru. Založil jsem si kapelu, přes kterou jsem si plnil ty své sny a dostával ze sebe to, co jsem ze sebe potřeboval dostat.
Na popud, koho jste zveřejnil písničku Kryštof?
Bylo to vlastně na popud novinářů, protože v podstatě celou tu dobu se nás lidi ptají, proč Kryštof a my jsme vždy říkali: "Je to písnička, je to písnička", ale v podstatě kromě našich starých fanoušků v Havířově, kteří měli naše kazety, tak nikdo nevěděl, o jakou píseň jde. Chtěl jsem tu písničku dát na Rubikon jako takový skrytý track, ale nakonec, když jsme ji nahráli, tak jsme si říkali, že i přes ten jemně naivní text, dneska je tomu 14let, co jsem to napsal, takže by na desce měla mít své místo a že podle té písničky se jmenujeme, takže jsme ji tam normálně zařadili.
O jakém tématu byste nikdy nezpíval?
To nevím, to se takhle nedá říct, protože zpívám podle toho, co mě nějakým způsobem oslovuje, co prožívám. Člověk nejvíce reflektuje sám sebe ve vztazích a potom sám sebe v nějaké společnosti, takže zpíváme o tom, jak to je mezi těmi lidmi a třeba občas napíšu píseň, jak se cítím v tom bulvárním světě, kdy člověk má trošku pocit, že si tady novináři můžou dělat, co chtějí, a lidi, o kterých se píše, nemají vůbec žádné zastání.

Setkal jste se s nějakou osobou, o které jste chtěl napsat nějaký text?
Tak to musím říct, že … No vlastně teď jsme začali psát s jedním kamarádem, jeden takový text, ale vybírali jsme písně na "bestovku" a ta písnička se tam nakonec nedostala. Písnička se jmenuje Svět a je o světě kontrastu, světě Gotů a Krylů, o světě těchto protichůdných lidí, kteří prostě dělají věci stejně a přece jinak. Takže spíš v tom porovnání se to dá udělat, ale jakože by konkrétně mě někdo oslovil natolik, že bych o něm napsal píseň, tak to si myslím, že kromě mých bývalých nebo současných přítelkyň nikdo není, protože jen ty ve mně dokážou vyvolat největší emoce.
S jakou otázkou se nejvíce setkáváte?
Proč se jmenujeme Kryštof a hodně se novináři ptají na texty, že pořád chtějí vědět, o čem zpívám, tak to mi přijde takové zvláštní, že to člověk musí vysvětlovat. Já vím, že máme trošku zašifrované texty, ale už lidé mohli trochu pochopit, že je to trochu záměr a že chceme, aby se lidé v tom sami hledali, anebo aby si to dobarvili podle vlastní potřeby, takže to jsou takové dvě nejčastější otázky o čem je Rubikon nebo Obchodník s deštěm a Lolita a proč se jmenujeme Kryštof?
Jaká je z vašich písniček nejoblíbenější?
Vždy prožívám ty písně, které jsou zrovna aktuální. Teď jsem hodně zavřený v Praze ve studiu, kde neustále dokola posloucháme naše dvě nové pecky Líbikoloď a Atentát, takže teďka asi žiju nejvíce těmi písněmi a jinak se to nedá úplně přesně říct, kterou člověk má nejraději. Ale je píseň, která nikdy nebude hrát v rádiích, a nevím, jestli ji ještě někdy budeme hrát a to je Jízda v protisměru a tu mám hodně rád.
Když jedete v autě a slyšíte svou písničku, tak si ji vyslechnete nebo přeladíte na něco jiného?
No záleží, jaká je? Třeba dneska jsem slyšel Pohádkách, když jsem jel z Prahy. Tu písničku jsem na rádiu neslyšel dva, tři roky, takže jsem si to nechal krásně dojet do konce a pak jsem se jako pochválil.
Naopak máte třeba singl a rádia to vaří pořád dokola, tak už to vadí všem i vám v podstatě. Ve chvílích, kdy dokončím desku a s tou deskou jsem ve studiu dva měsíce dnes a denně, od rána do večera, tak ji slyším třeba milionkrát a ve chvílích, kdy tu desku dotočím, tak už ji slyšet nechci. Aspoň tak dva měsíce si člověk musí dát pauzu, protože už to jsou ty stavy, že to přestáváte mít rád, ale to je právě tím odposloucháváním, a že to mícháte pořád dokola.

Co byste vzkázal čtenářům studentského časopisu PROSTOR?
Ať nevypalují desky. Studenti se vždy ohrazují tím, že vlastně nemají peníze.
A vy si kupujete desky?
Ano, já si kupuji desky. Tak oni mi zase argumentují, že já si to můžu dovolit, ale na druhou stranu ten pokles prodejů a to nelegální stahování z netu je tak velké, že vlastně ty firmy za chvíli kapelám v podstatě nebudou schopny nabízet nové kontrakty a bude mnohem těžší pro kapely se nějakým způsobem dostat do povědomí veřejnosti.
Máte nápad na nějakou ochranu?
Víte, to je strašně těžké. Když řeknete někomu: "Hele kup si to, nevypaluj si to." Tak se oboří, ale když se ho zeptáte: "Co děláš za práci?" Odpoví třeba: "Já jsem pekař." Tak mu řeknu: "Fajn, tak si stahuj naše písně a já budu každý den chodit do tvé pekárny a budeš mi dávat každý den deset rohlíku zadarmo, souhlasíš?" A on s tím samozřejmě nesouhlasí nebo když řeknu někomu, že přijdu do jeho autobazaru a odvezu si auto jednou za rok, tak s tím také nesouhlasí. Prostě ta kapela skutečně přichází o živobytí a my jsme normální firma, nás je 14. Všech těch 14 lidí se z toho musí uživit, jinak by to prostě nemohli dělat a museli by dělat něco jiného, což znamená, že bychom tady nemohli mít svého zvukaře, osvětlovače, takže bychom měli nějaké lidi, kteří by byli tady, nikdy by tu kapelu neslyšeli, nevěděli, kdy mají zhasnout, rozsvítit světla, kdy spustit stroboskopy, kdy je kytarové sólo a kde se zpívá potichu a nahlas, aby vám vytáhli ten zpěv. Všechno by na té kvalitě utrpělo a v podstatě každá kapela, která začne takhle fungovat, je firmou a musí se uživit, jinak to ztratí to, co si kapela může dovolit, a co od ní potom lidi očekávají - velkou scénu, skvělý zvuk, to všechno tím trpí, ale bohužel lidí si to neuvědomují. Vždy když někde řeknu, ať si nevypalují CD, tak mi přijde 100 emailů, že jsem prostě hajzl na prachy, a že tomu vůbec nerozumím a ta podstata je úplně někde jinde.
Jaká je vaše oblíbená kapela?
Já mám rád asi nejvíce britské kytarovky, takže The Cure, U2, ColdPlay, Radiohad. Teď mě třeba nadchl Mika, britský popový zpěvák, který má teda neuvěřitelný rozsah a v Británii se o něm mluví jako o novém Freddym Mercurym a opravdu natočil geniální desku - skvěle výborně zvukově zprodukovanou, takže na tom si dneska ujíždím.

• Děkujeme za rozhovor

  Pavla Vilímková, Kamil Mrázek