Velmi populární skupina současné doby, obyčejní kluci, kteří si slávu a ocenění zaslouží, jejich úchvatné texty oslovují nejen mladou generaci, tak to je Divokej Bill. Vyzpovídali jsme Vaška Bláhu, zpěváka, kytaristu, textaře, ducha kapely, a tady to máte exkluzivně pro vás…

Jaká byla Vaše studentská léta, jaký jste byl student? Jak vzpomínáte na školu, chodil jste do ní rád?
Jsem vyučený řemeslník, truhlář. Mám maturitu. Studentská léta byly nejlepší. Úplně nejlepší byly ve školce, anebo na základce. Hodně často na to vzpomínám a hned bych se tam vrátil, ale už jsme staří páprdové.
Co vaše vztahy s učiteli? Měli Vás učitele rádi?
My jsme půlka kapely z jedné školy, takže jsme byli vždycky ti gauneři. Na učňáku už to bylo v pohodě.
Blíží se maturity, jak vzpomínáte na svou?
Já jsem ji udělal raz, dva, tři, čtyři. A vzpomínám na ni tak, že jsem si týden předtím říkal, že když dneska udělám 5 otázek, tak to mám, ale vyprd jsem se na to. Další den jsem si říkal, že udělám každý den 10 otázek a takhle to pokračovalo dál. Mám štěstí, že jsem si vytáhl otázky, které jsem věděl. Ale tréma byla hrozná. Na první zkoušku dospělosti pamatuji s hrůzou. A pak jsem si říkal, jaká to byla fraška. Hodně mě tam podrželi učitelé a bylo to naprosto v pohodě.
Chtěl jste být vždy zpěvákem?
Já se necítím moc jako zpěvák, ale spíš jako kytarista. Chtěl jsem mít vždy kapelu a hrát na kytaru a to se povedlo. Nikdy jsem nechtěl být popelářem, kosmonautem, chtěl jsem hrát v kapele.
Jak se Vám líbí popularita?
Je to příjemné. Je to zatím hodně dřiny. My jsme nevylítli hned, ale šlo to pomalu, evoluce, pomalinku, takže jsme si na to zvykli.
Myslíte si, že vás popularita změnila? Jak na to reaguje vaše okolí?
Každý říká, že vůbec a já si to taky myslím. Okolí si pomalu zvykalo s námi. Jsou rádi, že se nám daří.
Jaký je Váš životní cíl, sen? Co byste si chtěl splnit, co byste chtěl dokázat v životě?
Se skupinou bych chtěl dosáhnou toho, abychom hráli co nejdéle, aby nás to pořád bavilo, aby to bavilo lidi. Můj sen je jednoduchý: užít si život a být v pohodě s lidmi, které mám rád. Aby všichni zůstali zdraví a byl mír. I když je to klišé, je to nejpodstatnější.

Co si myslíte o dnešní mládeži?
Jelikož jsem taky pedagog, učím malé děti hrát na kytaru, tak bych řekl, že to jsou větší parchanti. Jsou sprostší, drzí, prostě mají ty hranice o hodně dál. Myslím, že my jsme byli slušnější. A ti před námi zase slušnější a ti před nima zase... Teď jsou už v deseti pěkní grázlíci.
Vadí vám, když si lidé vaše CD vypalují?
Nejsme z toho moc nadšení, ale že by to byl nějaký velký průšvih to taky ne. Takže ať to žije svým životem, a tak jak se to děje je to asi ideální.
Co si myslíte o alkoholu, drogách?
Teď už se dostáváme do věku, kdy člověk začíná zjišťovat, že opravdu všichni měli pravdu, že tyhle věci jsou naprd. Zdraví máme jen jedno, takže všeho s mírou.

Co byste na závěr vzkázal našim čtenářům?
Vzkázal bych jim, že držíme palce u maturit, ať to zmáknou. Život, který je čeká po maturitě je těžší. Takže ať na to vlítnou a v pohodě to nasekají. Je to ve srovnání se starostma vlastně sranda. A jinak bych jim vzkázal, ať se mají rádi, ať jsou veselí a ať se jim daří.


• Děkujeme za rozhovor

  Šárka Hessová, Kamil Mrázek