Michal David nemá maturitu
- Kolik máte let?
Mám 38 let.
- Máte nějaké děti?
Ano, mám dvě holky. Jedna se jmenuje Klára. Té je 10 let a Michalce je 9 let..
- Jaké byly vaše hudební začátky?
Já jsem začínal v osmi letech hrát na piano v Itálii v takovém klášteře, kde nás učili jeptišky.
Pak jsem se vrátil do Československa a v té době jsem začal navštěvovat soukromé hodiny klavíru. Pak jsem v šestnácti letech nastoupil do skupiny Kroky jako profesionální muzikant.
- Co je podle vás pro zpěváka nejtěžší?
Nejtěžší je mít štěstí, úspěch a samozřejmě si to všechno udržet. Takže je toho hodně. Člověk musí mít všech pět "P" na to, aby lidi dostal a aby se jim to líbilo.
- Jak se smiřovala vaše rodina a okolí s vaší popularitou?
Vzhledem k tomu, že manželka je tenistka, která slaví větší úspěchy, protože byla dvanáctá na světě ve čtyřhře a asi čtyřicátá čtvrtá na světě v dvojhře. Takže určitě se s mojí popularitou rodina smířila.
- Proč si myslíte, že mají u lidí vaše písně tak velké úspěchy?
Asi proto, že jsou melodické a texty jsou o životě. Lidé mohou všechny mé písničky prožit. Písničky jsou o životě a hlavně jsou české. No, tak asi tím.
- Kdybyste se mohl vrátit o pár let zpátky, chtěl byste něco změnit ve svém životě?
Já jsem ze svým životem spokojený a určitě bych nic měnit nechtěl, protože každá změna skýtá další pro a proti.
- Myslíte si, že v dnešní době mají nové skupiny lepší podmínky k proslavení než kdysi vy?
Myslím si, že mají, protože jednak na to dneska musí být spousta peněz a je potřeba shánět sponzory. Dnes už to bez dotací nejde. A jednak musí mít publikum, které je hodně těžké získat, protože lidi mají hluboko do kapsy, a když musí za lístky zaplatit dvě nebo tři stovky, tak si to dobře rozmyslí.
- Jaký je váš recept na úspěch?
Člověk by měl být slušný, neměl by se ponižovat a před nikým by se neměl povyšovat. Měl by být naprosto v pohodě vůči svým příznivcům a myslím si, že to já dělám.
- Která z vašich písní vám nejvíce přirostla k srdci?
Já mám dvě takové písně, které mám nejradši. Jednak je to písnička "Největší z nálezů a ztrát" z filmu "Láska z pasáže" a jednak "Pár přátel".
- Jaký jste byl student ve škole?
Já jsem byl špatný student, zlobivý. Měl jsem dvojky z mravů. Jednou jsem měl, myslím, dokonce i trojku nebo nějakou silnou důtku, poněvadž jsem zamykal s oblibou učitelky do kabinetů. Na druhé straně jsem byl oblíbený u spolužáků. Takže spíš jsem šel touto cestou, ale jako žák jsem nebyl příliš valný.
- Jaké školy jste absolvoval a s jakými známkami?
Měl jsem konzervatoř, kterou jsem neudělal, protože mi dali ultimátum, buď budu zpívat u skupiny Kroky anebo dodělám školu. Já jsem se rozhodnul pro profesionální dráhu.
- A co maturita?
Nemám.
- Na závěr, co byste vzkázal studentům třineckého gymnázia?
Nechci jim promlouvat nějak do duše, ale vzkázal bych, aby v každém případě dodělali maturitu, protože zjišťují, že postupem času opravdu chybí. Člověk ji potřebuje k různým věcem. Třeba k tomu aby mohl dělat "profesůru". Takže v každém případě ať aspoň tu maturitu dodělají. Pak už jestli chtějí jít na výšku, to záleží na nich, ale maturitu by dělat měli. Co bych jim ještě vzkázal, aby byli v pohodě, žili v pohodě a aby se vyhýbali drogám.
- Děkujeme za rozhovor
Natálie Bialoňova, Jana Pindurová, Kamil Mrázek