Zpěváka, producenta a velmi všestranného Aleše Brichtu, který udělal a stále děla pro muziku mnoho, nemusíme ani představovat, jeho životopis je tak rozsáhlý, že by se zde ani nevešel. My jsme se ho zeptali na jeho mládí, studentské léta, sny, vlastnosti a názory na mládež...

Jaká byla Vaše studentská léta?
Tak docela dlouhé, když jsem skončil základku, tak jsem dělal slaboproudou průmyslovku a strašně mě to nebavilo, tak jsem po dvou letech utekl, a začal jsem od prvního ročníku hotelovku, to byla poslední taková škola pro blbé, tak jsem tam dá se říct, čtyři roky nedělal vůbec nic. Flákal jsem se a přesto jsem odmaturoval málem s vyznamenáním, takže to bylo docela v pohodě. A díky tomu, že jsem si říkal, že by člověk měl aspoň něco umět a bylo to za totáče, a kdo neměl vysokou tak byl ztracen, takže jsem šel na zahraniční obchod na vysokou. Vystudoval jsem ekonomii a vysoká škola, byť tenkrát se spoustou předmětu, které byly zbytečné jako marxismus, leninismus, které mě nebavili, ale měli jsme tam výhodu, že jsme měli spousty času na rozdíl od střední, kde člověk musel být pořád. A díky tomu vznikl vlastně Arakain, protože jsem měl spousty času kolem zařizování, takže na studentské léta vzpomínám rád.
Takže jste byl docela dobrý student?
Řeknu to jednoduše, když jsem musel, tak jsem musel, když jsem nemusel, tak jsem se většinou na to upřímně řečeno vykašlal, ale přiznám se, že jsem se učil hlavně věci, které jsem si myslel, že budu v životě potřebovat, takže jazyky a něco odborného z ekonomie, dodnes se mi to v té branži docela hodí.
Co Vaše vztahy se spolužáky, s učiteli?
Byl jsem dost často vůdce smečky, takže většinou, když se něco dělo, tak to šlo přese mě, takže spolužáci, veškeré vztahy super. Co se týká učitelů, tam jsem byl extremní případ, protože buď mě někteří nenáviděli nebo mě měli hrozně rádi. Takže jsem měl problém, že jsem s některými nevycházel dost výrazně, zvlášť s těmi, o kterých jsem si myslel, že příliš tvrdě trvají na nějakých těch osnovách a jiných nesmyslech, ale s těmi, kteří to brali, že studium není o tom, že bude člověk vědět do detailu, co je někde napsané, ale dokáže si naopak logicky všechno odvodit, což považuji za důležitější pro život, to považuji za rozumnější a s těmito učiteli jsem právě vycházel dobře.

A co vaše studentské sny?
Studentské sny souvisely s normálním životem, studentské léta byla hlavně o tom, že člověk se chce bavit, my jsme se přiznám bavili zcela spolehlivě a pokud to šlo jsme se samozřejmě snažili zašít a mít opravdu svůj klídek. Na druhou stranu, já jsem si nikdy nedělal iluze, že bych dělal nějakou muziku, přišlo to v podstatě náhodou a to že se budu muzikou v životě život, to byla záležitost někdy roku 1989, kdy už jsem byl dávno v zaměstnání a kdy jsem z něho odešel jen kvůli tomu, abych tu muziku mohl dělat. Takže ty studentské sny byly, že kdyby bylo úplně ideálně, tak by bylo skvělé, kdyby měl člověk svobodné povolání, aby člověk nemusel být někde ve fabrice u stroje nebo v kanceláři.
Máte ještě dnes nějaké sny?
Ono to je relativní, člověk může mít nějaký pocit, pak zjistí, že je to nereálné, tak to opustí, ale já bych byl třeba rád, aby se nějak dařilo tady české muzice, aby prorazila více do světa, což vím, že nemůžu ovlivnit žádným způsobem. Můžu mít zrovna tak sny v rámci časopisu Rockshock, který vydáváme, protože vím, že jsou obrovské problémy, aby se to uživilo, protože konkurence je velká atd. Je otázkou, jestli jsou to sny nebo nějaká snaha něco udělat, tomu se nedá říkat sny. Spíše chci, aby nějaké věci fungovaly. Teď třeba mám sen, aby vláda sociálních demokratů šla co nejdříve doprdele.
Jaké vlastnosti se vám na lidech líbí a nelíbí?
Jsem rád, když má člověk svůj vlastní názor a je schopen ho i někomu sdělit. A co nesnáším je závist. Zjistil, jsem že to je bohužel ten velký problém, s kterým se člověk setkává na každém kroku, protože jakmile se někomu něco podaří, tak ti lidi nadávají: "doprdele, jaktože se něco povedlo mu a mně ne". To je ten systém: "soused má dvě kozy a já jednu, ne co udělat, abych měl dvě, ať mu jedna chcípne hajzlovi". A tohle bohužel je to, co u nás funguje a to vysloveně nemám rád. Takže závist a potom také nespolehlivost.
• A co třeba vaše špatné vlastnosti?

Těch mám spoustu, já bych měl spíše problémy najít nějakou dobrou. Ale třeba všechno dělám na poslední chvíli, potom jsem strašně důvěřivý člověk a občas někdo přijde s nějakou myšlenkou a já se mu snažím pomoct, a pak se zavrtám až po uši do nějaké nesmyslnosti, protože ten člověk je nespolehlivý. Jinak si myslím, že mám docela slušně vyvinutý smysl pro spravedlnost a občas na to narážím, tak nevím, zda to je dobrá nebo špatná vlastnost, ale jsem schopný se občas prát i za věci na které bych se měl vykašlat, protože se mě nedotýkají.
• Máte nějaký vzor, idol kdo vás ovlivnil?

Já mám takový pocit, že za ten život je těch vzorů a idolů strašně mnoho, takže jmenovat nějaký jeden idol je nesmysl.
Co děláte ve volném čase?
Úplně nejradši ležím v posteli, vrtím palci od nohou a čtu si knížku, poslouchám muziku nebo koukám na televizi, takže koníčky mám hlavně čtení, občas se snažím i nějaký ten sport, třeba hraji fotbal.
• Co si myslíte o dnešní mládeži?
  
Myslím, že je úplně stejná jako jakákoliv jiná, akorát si našla trochu jiné zájmy, protože každá doba má ty zájmy trošku jiné. Popravdě řečeno, říkám, že měl pravdu vždy Freud, který říkal, že všechno se odvíjí od přirození, teď je otázka jestli od dámského nebo pánského, ale o tom to je. Je to honba za sexem atd. A samozřejmě se můžou kluci přetrhnout, holky přetrhnout, aby jedni hezky vypadali, druzí, aby někoho uhnali, tak od toho se potom odvíjí spousta těch frajeřinek, ať už někdo hulí trávu nebo ať si hraje na chytrého, nebo si nechá vyholit lebku a hrát si na to, jak je silný a chodit do posilovny, vždyť to je jejich problém, a každý tyhle problémy nějaké měl. My jsme je řešili, že jsme si vzali kytaru, když to budou řešit dneska, tak to budou řešit také, ale oni ještě předtím, jak říkám, vyhulí půlku pole a pak toho opravdu moc nevymyslí. Z toho ale jednou vyrostou.
• A co vaše školní lásky?

Klasika, od základky, první zamilování, vodili jsme se za ručičku, když byla pusa v parku, tak o tom ještě člověk přemýšlel čtrnáct dní atd., dodneška na to člověk vzpomíná, protože to bylo krásné
• A co byste na závěr vzkázal našim čtenářům?
  
Já si myslím, že by bylo strašně dobře, kdyby si vždy stáli za svým názorem a pokoušeli se ho prosadit, protože když se to potom povede a oni budou mít ten správný pocit, že něco chtěli dokázat a něco dokázali, prosadili vlastní názor a potvrdilo se, že je správný, tak to je asi největší hodnota, potěšení, které potom v životě zjistí. Je mnohem více věcí, které jsou relativně krátkodobé, ale tohle jim zůstane vevnitř navždy.
• Děkujeme za rozhovor

  PŘ, Kamil Mrázek