Lásko má, čisťounká, krásná a hebounká
Pojď se mnou skrze zmar a zkázu
Dojdeme tam kde vítr nefouká
Kde není již temnoty a nekonečných mrazů

Lásko má, vydrž, tys nejsladší květ
Necháme za sebou ošklivý svět
Polib mne, vášnivě, zapomeň na Boha
Pohlédni v smrti kraj, odporný, naposled

Film vznikl dle literární předlohy Jana Pelce A bude hůř, kultovní undergroundová kniha o životě a atmosféře minulého režimu. Černobílý film vás přiková do židle. S rozšířenými zorničkami budete hltat plátno před sebou, okna do kostlivců ve skříni naší minulosti.
Informace o promítání najdete na
Mazejte do kina! Bude hůř!

Šestého dubna se v prostorách haly STaRS konal koncert Peha Tour 2007 spolu s předkapelami Adam Ďurica Band a Ready Kirken. Adama Ďuricu pravděpodobně nikdo v Třinci nezná a Ready Kirken bez svého zpěváka Michala Hrůzy je propadák, více to vystihuje: „To si snad z nás dělají srandu“. Nemluvě o tom, že celý koncert Peha Tour 2007 byl tak špatně nazvučen, že jsem si řekl, do haly STaRS už nikdy.

Jsi jako hvězdička co nebe zdobí, půlnoční oblohou udáváš směr, hvězda co za sebou světýlka drobí, letíš však ode mne, to není fér. Pokaždé když se teď podívám nahoru, hledám tě mezi tou záplavou hvězd, jsem jako trosečník samotný na voru, chci s tebou ztroskotat, nechám se vést.

Vidět tě nevidím, přát si tě nesmím. Jsi krásná hvězdička na nebi cizím. Jsi v cizím obětí, já nejsem sokem, vteřiny bez tebe násobím rokem.

Druhá hodina. Někdy ráno, výpočetka. Normálka.
Sedím vzadu, aby ode mě nikdo neopisoval. Profesor ví, že jsem v programování machr. IT borec. Král kabelů, atd. Ne, to jsou kecy. Moc mi to nejde. Zatím žiju z toho, co jsem se naučil ve svým „hackerským“ období. Není toho moc, ale stačí to na tuhle skupinu, třídu, školu, vesmír. Venku prší. A prší a prší. Kapky mlátí do oken. Posunu se na židli dopředu, opřu se. Uklidňuje to. Nuda, ale klídek.

Co udělá mi radost
víc než cokoli jinýho,
je nedělat si starost
a zažít něco příjemnýho.

Vidět západ slunce,
to je můj dávný sen,
ne jen z mých oken,
ale někde venku - třeba na louce.

Toužím vzlétnout jako pták
a zamířit rovnou do oblak.
Prohlédnout si celý svět
a na úžasná díla chválu pět.

Stan postavit si někde u jezera
a lenošit až do večera,
lehnout si pod širou oblohu
a pozorovat hvězdy, měsíc -
dívat se prostě na tu nádheru.
Barbora Janků

Příteli, dávný příteli,
což sis nevzpomněl,
příteli, dávný příteli,
už ses rozpomněl?

Je to dávno, dlouhá doba,
kdy ses naposledy smál.
Jak´s to je dopadl,
jak je to dlouho, co ses smál?

Příteli, dávný příteli,
což sis nevzpomněl,
příteli, dávný příteli,
už ses rozpomněl?

Co tenkráte na louce,
jak jsme byli,
když foukal vítr lehounce,
a my o báječných časech snili?

Příteli, dávný příteli,
což sis nevzpomněl,
příteli, dávný příteli,
už ses rozpomněl?

A co tenkrát, jak byl ten den,

Míchám city
Chvíli odlesk jako by něžný
V nádobě
Hořkost, smích i žal
Zašeptáš Bohu, napoví Ti?
Co dnem měsíc pohrdal
Za tmou mé vyhaslé
Touhy
Z kalendáře vytrhal
Jeden pohyb pouhý
O pár dní dál
Zaškrtnutá oprátka
Smrtka dál kácí
V lese neživá děťátka
Znáš mou povinnost
Bezustání pohřbívat.

Tvůj pohled plál
V něm přání, abych se smál.

Míchám city
Uschlých květů v omalovánce
Rozeseté barevné tuhy
Maličké stopy do běloby
Viděl jsem radost,
vždyť zemřel někdo druhý
Jaké to štěstí
My ne

Je krásný den. Až moc krásný na nějaké potrhlé umírání. Je nemístné dnes zavírat oči. Je neslušné už je nikdy neotevřít. Protože právě dnes svítí slunce, obloha jakoby vypila Blue Curacao a člověku je přece moc krásně. Až moc, napadlo by jedince, který ví, že umírá. Neví sice, jestli dnes nebo zítra, ale ví, že to bude brzo. Tak to říkali andělé v bílých pláštích. Konečně uznali, že ty záchvaty nejsou jen pro legraci. Konečně uznali, že epilepsie u něj opravdu je. Konečně uznali, že opravdu umře.

Láska přichází a odchází a kdo ví, jak to řídí život. Láska je jen láska, tak to prostě je. Nežádej ji příliš. Tak neseď jenom tak a nenechávej si zlomit srdce, protože to co dáváš, taky dostaneš. Láska je láska, byla taková už i předtím, vždyť víš.
Celý svět hledá lásku, ale ty by si měl nejdřív najít sám sebe, abys mohl někoho milovat.
Nadpřirozená, nezadržitelná, taková je.
Láska zůstává a láska odchází a můžeš se zprotivit. Věřím ti a ty věříš mě.