Ej, mé Beskydy... Voníte svobodně a divoce..
Proudíte mými žilami. Tepete mi v srdci.. Znovu ta-dy. Znovu s vámi. Znovu živá.
Slunce. Širé nebe a vítr.. Vítr nad korunami Stromů... Mé Beskydy. Listy Stromů a chladivé vody řek... Hlína. Hlína a krev. Krev mé duše.
Beskydy. Šeptáte.. Říkáte mi, kdo jsem..
Ej, Živo.. Ej, Danu.. Ej, Gaio.. Ej, má Země...Ty mluvíš.
Mluvíš a mě zdivočí krev. Srdce tluče, vítr volá..
Ach, konečně. Vlčice ve mně otvírá jantarové oči. Str-hává náhubek. Vrčí... Hledí k nedalekým horám, v po-hledu to, co začíná až za slovy lidí. Utíká. Daleko od světa lidí. Běží ke zlatým a zeleným stínům Stromů. K Srdci Hor. Divoká vlčice se sluncem v srsti... Větří. Zpívá..
Tady a teď. Vlčí píseň o svobodě.. Tady a teď. Divo-oká a svá.. Ó, mé Beskydy..
Lidská slova nedovedou nikdy popsat..
Bylo a je to jako šumění řek, vítr v trávě na zdejších lukách.. Křik káňat o poledni a houkavý zpěv sov za no-cí..
Letní bouře vysoko v horách. Hlína Lesa a vůně deš-tě. Oči srn, rezavá srst lišek a modrá pírka sojek.. Ostra-žitě vztyčené uši rysa, brumlání medvěda... A Vlci. Vždy to byli, vždy to budou Vlci.
Divoké, táhlé vytí.. Odraz vlka na hladině horské ře-ky a Jejich stopy v blátě u břehu..
Toto je Jejich Země. Země tady si pamatuje. Země tady je volá.. A ještě stále na sobě a v sobě cítí Jejich dotek.
To je to, co z Beskyd dělá tak nádherné, divoké hory.. To je to, co z Beskyd dělá Beskydy. Vlci! Rysové! Medvědi! Jejich šelmy!
Kdo jednou pozná, pochopí.
Kdo jednou pozná, už nikdy nebude stejný..
Zdejší hory se vtisknou do duše. Změní lidskou mysl. A člověk už vždy bude hledat Něco, co nacházel a mohl najít jen tady.
Hlas, Země, kterou ještě kráčejí Vlci.
Hlas Země, kde ještě loví rys a toulá se medvěd.
TAKOVÝ je dotek Krajiny Vlků! Krajiny šelem!

Věnováno všem, kteří znají cenu divoké Přírody a ne-bojí se za ni bojovat.
Věnováno mým milovaným Beskydám, divokým Vl-kům a všem beskydským šelmám.
Kéž se vás obyčejní lidé nejdříve pokusí poznat, než okolo vás začnou hystericky křičet a nabíjet zbraně.
Iníon an Tír